Národ sobě?
Kaplického knihovna v Praze ano, či ne?Kristýna Horáčková
Výstavba Národní knihovny na Letné v Praze je poslední dobou velmi diskutované téma. Svým významem bývá srovnáváno se stavbou Národního divadla, do soutěže o návrh nové budovy se přihlásily stovky architektů z celého světa. Vítězem se nakonec stal český architekt působící v zahraničí – Jan Kaplický. Nová podoba Národní knihovny byla odtajněna na tiskové konferenci dne 2. března 2007.
Důvody pro výstavbu nové knihovny
Potřeba nových prostor, do kterých by bylo možné přenést část dokumentů z Klementina, je problémem již od konce 19. století. Od této doby se v bývalé jezuitské koleji postupně zaplňoval každý volný kout a na počátku 90. let minulého století tato krize vyvrcholila – pro hromady nezpracovaných nových přírůstků se již nedalo nalézt místo, natož s nimi nějak smysluplně nakládat. Dočasným řešením situace se stala výstavba centrálního depozitáře v Hostivaři, současné prognózy však tvrdí, že v roce 2010 bude nutno řešit problém s nedostatečnou prostorovou kapacitou znovu. Národní knihovna se tedy rozhodla vzít celou věc pevně do svých rukou a 16. května 2006 vypsala „Mezinárodní architektonickou soutěž na návrh nové budovy Národní knihovny České republiky“. Dvanáctičlenná porota, složená z odborníků v oblasti architektury, zástupkyně UNESCO, pražského primátora a generálního ředitele Národní knihovny, přijala návrhy od 355 architektů z celého světa. Vítězným projektem se stal návrh nazvaný OKO, společnosti Future Systems, kterou založil Jan Kaplický.
OKO Jana Kaplického
Sám Jan Kaplický definuje svůj projekt následujícími hesly: „Místo pro třetí tisíciletí“, „Demokratická architektura v demokratickém státě“, či „Barva jako odkaz a přesah do minulosti“. Jeho klíčovými slovy jsou: „krása, elegance, barva, plastičnost, lidé a dokumenty“. Nahlédneme–li do jedné ze tří brožur, které Národní knihovna České republiky k této příležitosti vydala, musíme uznat, že svou ideu dotáhl téměř k dokonalosti. Jeho projekt počítá s úpravou Letenského parku, který by se měl proměnit v „oázu klidu, demokracie a kultury“. Dominantou by se měla stát zeleň a stromy, samotnou knihovnu pak považuje za ekostavbu uprostřed parku. Výška budovy by měla jen minimálně přesahovat vrcholky stromů a svou barvou (autor ji přirovnává k barvě šampaňského) mezi nimi jen nenápadně prosvítat.
Stavba by měla být umístěna na jakémsi pódiu – ploše z bílého neleštěného mramoru, jejíž okraje budou po obvodu zvednuty a pokryty vyleštěnou nerezovou ocelí. Budova se v těchto “zrcadlech“ bude odrážet a výsledkem by tak měla být iluze lehkosti a vizuálního vznášení. Všude kolem mají růst stromy a tryskat barevné potůčky vody. Nesmí chybět dostatek místa k posezení, místa k relaxaci.
Dominantním prvkem bude ulice – veřejný prostor, vyklenutý nad pódiem, prostřednictvím ramp a schodů a přímo propojený s okolní ulicí a parkem. Zde by měli návštěvníci nalézt vše, co jim zpříjemní jejich pobyt v budově – knihkupectví, kavárny, výstavy, měkký sedací nábytek, strop tlumící hluk, pohled na dění v ostatních podlažích nebo do automatizovaného skladiště, obsluhovaného robotem.
Studovny by se měly nacházet v několika úrovních budovy – na úrovni pódia budou soustředěna studijní místa bez registrace a jakýchkoliv omezení, plánuje se i zpřístupnění dokumentů Parlamentní knihovny. V dalších patrech budou umístěny specializované studovny a studovna národních konzervačních fondů. Použití materiálů tlumících zvuk, stejně jako příjemně měkký nábytek a dostatek světla jsou samozřejmostí.
Ve vyšších patrech najdou své uplatnění kanceláře a zasedací místnosti, jejichž uživatelé zajisté ocení snadný a pohodlný kontakt s čítárnami a studovnami.
Oko, několikaúrovňový prostor, umístěný v horní části budovy, bude sloužit třem účelům: najdeme zde rozhlednu, kavárnu a čítárnu časopisů. Ideální místo pro relaxaci či setkávání s přáteli.
To jsou tedy myšlenky a ideje autorů projektu. Sdílí však stejný názor i lidé, pro které vznikl?
Názor Pražanů
Zeptala jsem se těch, kteří budou knihovnu s největší pravděpodobností využívat nejvíce – studentů. Většině mnou oslovených se projekt nelíbí, negativně hodnotili hlavně podobu knihovny: připomíná jim obří zelenou chobotnici, pro Národní knihovnu si představovali reprezentativnější prostory, odmítají i její neobvyklou barvu. Ruku v ruce s těmito námitkami jdou i připomínky ohledně umístění objektu – objevily se názory, že by bylo lepší podobnou stavbu postavit na okraj Prahy, někam, kde ještě žádná dominantní budova nestojí. Umístění v blízkosti Pražského hradu vnímají jako problém – dle mnohých může dojít k nenapravitelnému zhyzdění našeho charakteristického panoramatu. Faktem je, že jsme zvyklí kolem Hradčan vídávat spíše rovné linie, hrany a ostré špičky – kontrast vysoké štíhlé gotické katedrály a oblých tvarů knihovny, vykukující zpoza stromoví, by mohl působit nepatřičně. Odborníci ale argumentují tím, že jakékoliv jiné stanoviště by zrušilo vazbu knihovny na Univerzitu Karlovu.
Zmíním – li se o argumentech pro knihovnu (kterých ale z řad studentstva zaznělo naprosté minimum), nemohu opomenout názor některých studentů architektury, převzatý od ing. arch. Anděry. Ten tvrdí, že „architektura má být veselá“. Barvy, neobvyklé tvary, cokoliv co zaujme na první pohled. Otázkou je, zda není projekt knihovny na Pražany veselý až moc... Dalším plusem by mohl být potenciální zájem zahraničních investorů či publicita v oblasti moderní architektury, kterou by Kaplického návrh mohl Praze přinést.
Proč tedy tolik negativních ohlasů? Souvisí s jistou konzervativností a možná zkostnatělostí obyvatel Prahy? Nebo jde opravdu jen o první dojem, jakýsi úlek z něčeho nového, neobvyklého? Vždyť jen málokdo se opravdu zajímá o podobu interiéru, o samotnou ideu, se kterou Jan Kaplický knihovnu navrhoval. To, jaké služby bude knihovna schopna poskytnout, jak bude vybavena a k jakým účelům bude moci sloužit, je snad stejně důležité jako její architektonické ztvárnění. Zřejmě je na čase smířit se s tím, že doby, kdy se stavěly pouze pravoúhlé budovy pravidelných tvarů, jsou definitivně pryč.
Ať už jsou tedy názory na tento projekt jakékoliv, jednu důležitou věc ale návrh nové knihovny už nepochybně přinesl – vzbudil zájem obyvatel Prahy o architekturu jejich města a donutil je o ní přemýšlet.
Názory redakce
Aby byl průzkum veřejného mínění úplný, položili jsme stejnou otázku i sami sobě. Co si tedy členové redakce myslí o návrhu nové Národní knihovny?
Helena Sellnerová:
Můj postoj k návrhu na novou Národní knihovnu je negativní. Nemyslím si, že bych patřila ke konzervativcům, kteří říkají ne kvůli udržení klasického ducha staré stověžaté Prahy, ale čekala jsem schválení něčeho méně "drastického". Řekla bych, že většina nových materiálů velmi rychle stárne a za pár let by to mohla být spíš naše ostuda než naše chvála.
Jana Kácovská:
Jsem konzervativní, takže se mi moc líbí ten komplex, kde je knihovna teď - má to kulturní atmosféru. Knihovny by měly sídlit v historických budovách, tahle nová má být ale asi i něco víc...
Veronika Kotrchová:
První dojem dělá hodně: V tomhle případě sama za sebe prohlašuji NE, NE A NE, mně se ten návrh nelíbí.
Petra Halbichová:
Představovala bych si pro Národní knihovnu něco důstojnějšího.
Milan Souček:
Návrh sám o sobě je zajímavý, možná můžu říct, že se mi i líbí, ale když by to mělo stát na Letné, a jak jsem to pochopil, bylo by to jednou z dominant Prahy, tak to už je asi moc.
Ivona Turinská:
Projekt je nevšední a odvážný. Chápu, že se to někomu nelíbí. Na druhou stranu Praze něco takového chybí. Kromě Tančícího domu se tady architektonicky neexperimentuje ani umělecky netvoří. Vnímám knihovnu jako něco, co po náši generaci zůstane, jako projev dnešní doby a umění. Návrh podle mě vzbuzuje negativní reakce proto, že je jiný, porušuje všemožná pravidla novým designem i neotřelým způsobem vnitřní organizace. Lidé na něco takového nejsou zvyklí, a tak to raději rovnou zavrhnou. Podle mě bychom měli víc uvolnit fantazii a pokusit se překročit vlastní konzervativnost.
Monika Krajčovičová:
Mluvím-li sama za sebe,nemůžu zjednodušeně říci líbí kontra nelíbí. Je třeba totiž posuzovat nejen vnější design stavby (díky němuž mnozí padali do mdlob), ale také zhodnotit funkční hledisko. A to se mi jeví dostatečné a uspokojivé. Co se týče vzhledu, nechala se laická veřejnost zmást technikou tisku, která způsobila, že model byl barevně dezinterpretován. Nicméně, tvrdí-li architekt Kaplický, že "kdybychom jen napodobovali věci z minula, tak se nikam nedostaneme", tak já mu s tímto názorem fandím. Navíc ke mně výmluvně promlouvá ona kontinuita oblých tvarů. Návrh Národní knihovny na Letné tedy na mě nepůsobí jako zavrhovaná chobotnice (a jiná lichotivá přirovnání), ale řekněme jako typ barokní, oblé (a přitom jemné) ženy.
Připravila Kristýna Horáčková
LitENky č. 5/25, roč. 2005/2006
(13. 4. 2007, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2007
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1937