Čtení trochu jinak
Barbora Klimtová
Už jste někdy stáli před policí plnou knih, bojovala ve vás lenost s touhou všechny je přečíst a vy jste si pro sebe – jen tak potichounku – říkali: „Kéž by se všechny ty knihy samy otevřely a přečetly se?“ Pokud odpovídáte ano, to už jsem zažil, vaše přání na „samopřečtení knihy“ není tak nesplnitelné. Divadlo Dobeška vám s tím trochu pomůže!
Ve spolupráci s několika nakladatelstvími vyhradila Dobeška jeden večer v měsíci literatuře a autorskému čtení. Až do června se v tomto divadle můžete setkat s tvorbou Emila Hakla, Petry Hůlové nebo třeba Michala Viewegha. Pro poněkud materialističtěji založené čtenáře přidávám ještě informaci, že ke každému literárnímu večeru dostanete ke vstupence ještě domácí štrůdl s vanilkovou omáčkou…
A jaké jsou výhody autorského čtení, v čem je jiné než čtení v autobusu, v knihovně či doma v posteli? A má také nějaké zápory?
Jak už z názvu vyplývá, dostává se vám předčítání od samotného spisovatele, autora knihy. Samozřejmě vám nenaservíruje celý příběh na stříbrném podnose, ale nechá vás jen přivonět, naláká vás, aby potom knihu prudce zavřel a vy jste toužili poznat ten zbytek. Nejinak tomu bylo u Jaroslava Rudiše.
Plakáty slibovaly show přímo monstrózního charakteru – předčítání knihy (nespecifikováno jaké, došlo na všechna jeho díla – Nebe pod Berlínem, Grandhotel i trilogii o Aloisi Nebelovi), koncert punkové kapely (zde už specifikováno – U-Bahn), scénický rozhovor a také malá sonda do světa filmu. Je pravda, že jsem na Dobešku přišla spíš ze zvědavosti a nevěděla jsem, co čekat. Na začátku nás mělo přemluvit pár filmových záběrů, že Grandhotel opravdu stojí za vidění, ale více mě přesvědčily dvě kapitoly, které Jaroslav Rudiš následně přečetl. Hlavním tématem však nebylo čtení, ale spíš umění konverzace a slovní ping-pong mezi Rudišem a Joachimem Dvořákem, který se ujal role průvodce večera. A tak jste se jako diváci nedočkali jen pasáží z knih, ale na své si přišli také milovníci „bulvárních“ informací, například, že se J. Rudiš bojí dívek, a přestože je jeho maminka logopedka, jeho výslovnost L není zrovna výstavní. Mohli jste si docela pěkně zasoutěžit a celý večer přemýšlet, nakolik je rozhovor mezi Dvořákem a Rudišem pouhopouhou improvizací a nakolik jsou všechny ty zábavné a briskní reakce připraveny. Dále tu byla kapela U-Bahn – oddechová část večera a zřejmě specialita Rudišových čtení. Punk, jak jsem si ho nikdy nepředstavovala - pro přiblížení - Sex Pistols nečekejte!
Nemusíte znát Rudišovy knihy, naopak si myslím, že je lepší je před návštěvou jeho čtení nečíst, zážitek bude větší!
Myslím, že autorská čtení stojí za pozornost, ve finále nás nepřitahují tolik ke knihám, jako nám přibližují samotného spisovatele, člověka, který vymýšlí všechny ty postavy a příběhy, člověka, který je vlastně stejný jako my. Slyšíte jeho hlas, vidíte gesta a necháváte se strhnout JEHO proudem vyprávění. Autorské čtení tak trochu krade potěšení ze čtení „domácího“. Pokud jste jen vy a kniha, odpovídá vše vašim představám, věci mají vaše vůně a vše tepe ve vašem rytmu, nikdo vám do toku vyprávění nezasahuje. Nedá se tedy říct, že to či ono čtení knihy je lepší, efektivnější nebo zábavnější. Každé má své vlastní kouzlo. Navštivte Dobešku, usaďte se se závinem na židličku a rozhodněte se sami.
Zbývající literární večery na Dobešce:
22.5. Emil Hakl
12.6. David Vávra a Babulet
(14. 3. 2007, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2007
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1908