Indián a sestřička - O indianos the e pheňori
Markéta Jindřichová
V dubnu měl premiéru český film Indián a sestřička, debut Dana Wlodarczyka, který se po absolvování Famu věnoval převážně dokumentární tvorbě. Ačkoli by se tomuto filmu dalo mnohé vytknout, hlavně co se formální stránky týče, myslím, že v jednom aspektu stojí nad ostatními současnými českými filmy - nejedná se o v poslední době tak oblíbený žánr tragikomedie, kde postavy jsou jen figurky odříkávající frázovité repliky. Naopak - v Indiánovi a sestřičce je patrná snaha o osobité vyprávění vytvářející svébytný svět, které se snaží vyhnout černobílým pólům tématu xenofobie a korektnosti.
Osou filmu je shakespearovský motiv Romea a Julie, posunutý do současnosti jihočeského maloměsta, potažmo střet odlišných kulturních stereotypů. Konkrétně jde o příběh Franty (Tomáš Masopust), pohybujícího se ve společenství tzv. "bílých indiánů" a romské dívky Marie (Denisa Deméterová), kteří se do sebe zamilují. Mariinina rodina se k jejímu novému příteli staví krajně negativně, hlavně proto, že Marie chce kvůli Frantovi opustit svého zajištěného romského přítele Dunu (Mirek Kotlár). Po řadě epizod pojednávajících o přátelství, cti, spravedlnosti, ideálech a předsudcích, které jako mozaika doplňují drama milostného trojúhelníku, dochází k vyvrcholení. Marie opouští nejen Frantu, který se nedokázal v pravou chvíli zachovat rozhodně, ale i Dunu, což je její krok ke svému vlastnímu osamostatnění. Franta i Marie se - více či méně úspěšně - snaží uniknout z pout předsudků a konvencí, ale oba za to musí určitým způsobem zaplatit.
Dalším zajímavým motivem jsou postoje, které jednotlivé postavy zaujímají ke svému okolí. Zatímco romská rodina se snaží splynout s majoritní bílou společností, Franta volí žívot v alternativním stylu, založeném na indiánském způsobu života. Někdy však jeho jednání - zvláště pokud neznáme indiánskou tradici a rituály - působí nemotivovaně. Toto je velmi zjevné zvláště ve scéně, kdy Franta, který už neví kudy ven ze svých problémů, odchází do lesa, aby vykonal rituál zvaný Tanec slunce. To ale ve filmu není řečeno, a nezasvěcený divák tak vidí mladíka, který se ze zoufalství zraňuje. Už z toho vyplývá, že se nejedná o film, který by se snažil zaujmout širokou vrstvu diváků, což mimo jiné potvrzuje i volba neznámých tváří, především neherců. Ne každý půjde na film, ve kterém hrají "cikáni". Ačkoli jsou herecké výkony čas od času nepřesvědčivé a děj se na několika místech příliš rozmělňuje meditativními scénami, kdy příliš nechápeme jejich význam, přesto bych tento film doporučila, protože podle mého názoru jde o citlivou sondu jednak do života "našich indiánů", ale i těch, kteří se snaží žít jiným způsobem než konzumní společnost. Nejde ani tak o idealizaci jiných přístupů k životu, ani jiných etnik, ale o problémech a předsudcích, které jsou s touto tematikou spojené. Jak říká scénárista Indiána a sestřičky Jan Stehlík: "Jedna věc je naše představa o světě a druhá je realita. A stejně tak i náš film je pouze naší představou, příběhem, který může a nemusí být vnímán v kontextu toho, co se nám včera stalo, nebo co jsme četli v novinách. Rozhodně jsme se nesnažili příběhem ukázat nějaká řešení nebo cestu k nim. To by byl nesmysl."
Indián a sestřička, ČR 2006. Režie: Wlodarczyk, D., scénař: Stehlík, J., hrají: Masopust, Demeterová, Kotlár, Pauhofová, Goral.
(9. 5. 2006, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2006
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1548