WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.
HlucnaSamota.Net
. časopis . : . . hudba - mp3 .
Hlučná samota - nymburk jinýma očima
postřeh

Symfonická báseň jednou nahoře a jednou dole


Aleš Misař

Konečně se Nymburští dočkali „své“ symfonické básně. Autorem nového opusu je skladatel Radek Svoboda, rodák Nymburka. V pátek 21.dubna se do lavic v uklidňujícím prostředí evangelického kostela zvolna sesedlo asi pět desítek zájemců, kteří si přišli vyslechnout její „světovou premiéru“ v provedení samotného autora. Ten nám ale ještě před začátkem do hlavy nasadil červíka úvah ohledně žánrového zařazení své novinky nazvané „Cyklus Up and Down“, ale na letáčku opatřené ještě podtitulem „Symfonická báseň o 6 větách“ Co brát vážněji? – cyklus, nebo symfonickou báseň? Možná že by postačilo spokojit se se střídmějším „cyklem“.


Zdá se, že Radek je rodem umělec vášně. Jeho hudební tryskání bezprostředně zrcadlí rozbouřené nitro duše, kde se stále něco děje, cosi probíhá, přeskakuje, jiskří, uvolňuje se a znovu napíná své inspirační tětivy pro umělce vždy velmi důležité. Jeho hudba se na nás valí v kaskádách a pulsuje v ní ještě nevychladlá tvůrčí vášeň, která by si však místy ve prospěch učesanějšího vyznění cyklu zasloužila přísnější ohraničení rozumem. O to silněji jsou tóny zatíženy emocemi. Někdy mi připadalo, že hráč doslova donutil své varhany plakat, a proto hlavně pro duše s křehkou hladinou citovosti nabídla páteční premiéra sytý zážitek.

Námět cyklu už podle názvu chce zachytit tématické protiklady tak ostré, jak ostře nám je vedle sebe klade život sám. Své úmysly nám skladatel vylíčil v osvětlujícím textu, kde průběh symfonie líčí jako putování nejmenované duše po vlnách rozdílných pocitů. Smutek, Harmonie, Radost, Epilog… Každý z nás, kdo jen trochu umí žít citově, musel se s těmito životními skutečnostmi potkat, a proto mohl alespoň střípek ozvěno ze sebe sama zaslechnout i v Radkově novém díle, u kterého nadnesený přídomek „symfonické básně“ nemusí být zárukou nejvyšší kvality, jak dokazují reakce několika posluchačů. Uveďme alespoň pár názorů: „Způsob, jakým bylo dílo prezentováno, neodpovídá plně jeho kvalitě. Skladbu, která zazněla v pátek, si spíše dovedu představit jako hudbu podbarvující nějaký televizní dokument,“ domnívá se například „wethes“.

Po skončení produkce spokojeností zářící autor složil díky své přítelkyni Anně Hill, která se o vznik i uskutečnění nymburské premiéry cyklu velkou měrou zasloužila; mimo jiné se postarala i o grafickou stránku propagace. A slušelo by zmínit se také o účinné spolupráci Jaroslava Kříže při zajišťování kvalitního zvuku.


Radek Svoboda v minulých letech nejvíce spolupracoval s Evou Hrubou, jaký má na báseň názor ona?

Symfonická báseň Radka Svobody „Nahoru – dolů“, jako skladba o šesti větách, složená na elektrofonické varhany pro celý orchestr mne doslova „dostala“. V prostředí evangelického kostela zněla, jakoby sám autor hrál NE na nástroj „Yamaha“, ale přímo na pravé kostelní varhany! Ač s Radkem spolupracuji na různých divadelních projektech i hudebních recitálech, toto byl jiný skladatel, ponořený zcela do vážné duchovní hudby, která mne pohltila, oslovila, vzala dech a dále není co dodávat, protože takového jaký byl ten večer jsem ho neznala. Vášeň bolesti a smutku se střídala s melodií něžností, radosti a mohutností varhan, jako smyslu života. Nezbývá, než říci: Děkuji a gratuluji! Jediné, co otupilo sílu prožitku, byl jakýsi uměle vytvořený oltář, za kterým sám autor, který hrál, nebyl vidět. Příště se budu a nejen já těšit na možnost shlédnout hlavního protagonistu večera v akci, ale ani tato chybička neubrala na kvalitě hudby a klavírního přednesu.


pro nymburk.net napsal a E.H. vyzpovídal: Aleš Misař, 23. 4. 2006

(Nymburk, 25. 4. 2006, 0:00, přidal uživatel Wethes)


vytiskni [=]

Tento článek zhlédlo 5625 párů očí.

Diskuse k článku

Dayaram Thurayya
anonymní uživatel, 19 . 8 . 2007, 2:20
Leave it till tomorrow to unpack my cas. Dayaram Thurayya.

Symfonická báseň jednou nahoře a jednou dole
anonymní uživatel, 5 . 5 . 2006, 8:11
Tak konečně uzrál čas a i já bych přidala pár řádků. Radkovu tvorbu znám od úplných začátků, od povinných skladeb v ZUŠ, které byly prezentovány vždy na závěr školního roku a byly zahrány s přehledem vyspělosti tak o tři roky studentíka staršího a také k úplné spokojenosti vždy nespokojené ( a s odstupem času chápu i proč) paní učitelky Sekyrové z Čelákovic, kterou bych aspoň takto chtěla moc pozdravit, až po léta kdy dokončil studium na ZUŠ a začal chodit na hodiny k paní profesorce Kořínkové a k profesoru Brábkovi na Ježkovu konzervatoř.
Chtěl mi moc hrát a já byla první posluchač a první "kritik". Upozorněním na výbornou interpretaci se vracím k poznámce v článku
- skladatel, nebo spíše interpret? Jenže, kde je ta hranice? Nad kolika spisovateli, malíři a skladateli visely vykřičníky a otazníky od pedagogů po kritiky. Radku děkuji Ti, trochu se to všechno obrátilo, dřív si říkal, abych si udělala na hodinku čas, že mi zahraješ, nyní říkám já, prosím udělej si čas a zahraj mi. Tvá symfonická báseň, abych to dílko nazvala přesně, byla krásná, byla o všem co jsi v životě prožil, a že to nebylo a není lehké to mnozí z nás posluchačů ví. Bylo v ní všechno, utrpení, smíření, radost a ostatní city, kterých je člověk schopen. Stačilo zavřít oči, vnímat naplno kostelní atmosféru a nechat se unášet tóny, které zněly z tvého "elektrického" nástroje. Chtěla bych Ti poděkovat i za ostatní posluchače, z kterými jsem mluvila osobně, protože zrovna tak jako já, byli plní zážitků a dobrých pocitů.
Držím palce a do další tvorby přeji hodně úspěchů a prosím brzy nám všem zase něco zahraj.
es

ECHO
anonymní uživatel, 2 . 5 . 2006, 10:50
Celek hodnotím kladně. Téma, zpracování, podání, délka, popsaný program, zvuk, místo vše působilo jednotně a propracovaně.

PS: Radku, příště bych rád na Tebe viděl. Zahlédl jsem, že si děláš sám dirigenta:)... Rád bych tě také viděl v akci.

dp

Debata
anonymní uživatel, 30 . 4 . 2006, 7:18
To all: Ať se do mě Zuzana pouští, nebo ne, je to zcela v pořádku. Když se střetávají názory, občas to jiskří - to patří k věci. Hlavně když se udržuje diskuse. A myslím si, že diskuse nymburské kultuře jen prospívá. Znamená to, že tu ještě někdo bere na vědomí, co se na tomto poli děje, a dovede o tom zauvažovat. Aleš

Zvuk
anonymní uživatel, 28 . 4 . 2006, 5:13
Zdravím, děkuji za pochvalu zvuku v alešově článku, ale ta patří spíše bráchovi. Zvuk dělal: Standa Kříž. Díky Jarda

anonymní uživatel, 27 . 4 . 2006, 11:26
Attn: Wethes

Mylis se. Diskuse neni navazeni se (pokud to tak chapes omlouvam se Tobe i lesi) a muj komentar take neni pro Tebe. Tvuj nazor tvori spektrum nazoru a je uplne v poradku. Alesuv clanek se mi libil (vcetne jeho rozboru), nerozumela jsem par vecem a proto jsem polozila otazku. Je to take pro nej zpetna vazba. Pokud uvede jasny zaver na zaklade dvou nazoru, ktere jsou protikladne, tak tomu ani nemuzu rozumet. Proto reakce neni na Tebe. Ty budes vzdy tvorit pouze jeden nazor.

Zuzana


kvalita díla
Wethes, 26 . 4 . 2006, 4:03
Zuzaně: Ahoj, v reakci se pouštíš do Aleše, tvůj komentář patří spíše mě. Aleš mě poprosil o názor na koncert (seděli jsme totiž vedle sebe) a já mu svůj názor řekl. Opravdu si nemyslím, že by hudba Radka Svobody byla nějak výrazná. Kvalita hudby se pravděpodobně změřit nedá, alespoň ne pomocí fyzikálních jednotek, musí se na to jít z jiné strany. Je to otázka vkusu a hudebního vzdělání posluchačů, i Radek ve svém pátečním recitálu citoval díla jiných autorů, to jak se s tím vypořádal a další malé drobnosti utvaří názor na představené hudební dílo. Radek je bezesporu výborný interpret, jako autor patří spíše mezi průměr. Teprve delší časový odstup ukáže, jestli Radkova hudba co říci.

anonymní uživatel, 26 . 4 . 2006, 3:24
Koncert byl krasny a mela jsem zazitek. Kdybych tusila, co za tim bude, vzala bych i rodice. Ti by to ocenili jeste vic. Nerozumim forme dila kterou rozebirate v clanku? Copak, kdyz napises poezii, uvedes, ze jsi napsal text? Vzdyt symfonicka basen a cyklus se snad nevylucuji... A symfonie jak ji oznacujes Ty Alesi, je jeste tezsi forma hudebniho dila a k tomu velkeho rozsahu. Ale akademicke uvahy jsou vedlejsi, nemusim mit take pravdu. Krome toho ja jsem chapala cyklus jako nazev k latce. Muj nazor je, ze autor netvori pro akademiky, ale pro lidi a pro svoji potrebu nebo poteseni.
A jeste dotaz, jak zmeris kvalitu dila? Je nejak meritelna? Zpochybnil si jeho kvalitu ale soucasne i sam sebe. Protoze Tvym meritkem pomeru hlasu, by to bylo 1:1, cili nerozhodne skore a to jeste vagni, protoze uvedeni jeho dila v dokumentu by bylo neco a hudba neni druhoradym prvkem v dokumentu, dle meho mineni.
Jsem rada, ze se z casti vyvazuje dnesni konzumni nevkus a prvoplanove komercni vytvory.

Zuzana




© HlucnaSamota.net 2002 - 2012 | prostor poskytuje eldar.cz | web zrobil klokánek | mapa stránek