Strastiplná cesta Andreje Dunky
Prostinká próza, Děvčátko...Jiří Mácha
Děvčátko, rozdělej ohníček je prvním románem Martina Šmause, který tímto rukopisem vyhrál Literární cenu Knižního klubu za rok 2004. Život je strast, aspoň tak nějak to řekl kdysi jeden tlustý mnich. Andrejko Dunka, hlavní postava knihy, to poznal beze zbytku.
Strast ho provázela snad na celé jeho životní cestě - matka měla Andrejka s jiným mužem, než kterého si vzala; už na prvních stránkách chce manžel krásné Márie svou ženu zabít, nestane se tak. Následně malý Andrej vyrůstá v Poljaně, v cikánské osadě na hranicích Slovenska a Polska, kde platí staré cikánské zvyky a zákony. Poljana je skoro idylickým místem, v němž existují neměnná mezilidská pravidla a jednoduchá starozákonní logika - oko za oko a zub a zub. V této zemi zaslíbené nezůstává Andrejko dlouho, již v útlém dětství projeví své nadprůměrné nadání na drobné krádeže a odjíždí s protřelým strýčkem Štefanem do Prahy. Andrejkovým osudem se proplétá zločin, hladovění a bití.
Šmaus modeluje historii lidí a krajiny, jež je s nimi spjata; Poljana i Praha prochází historickými změnami - příchodem nacistů, odsunem Židů a Cikánů, posléze rudou revolucí, přesídlováním. Na pozadí těchto historických událostí je citlivě nastíněn rozpad tradičního romského společenství - je poukázáno na sociální adaptaci Cikánů v české společnosti. S velkou barvivostí Šmaus poukazuje na mentalitu romské populace, na příčinu mezi propastným rozdílem ve vnímání světa "bílých" a "černých"! Autor to však dokáže velmi nenásilně, dokáže velmi plynule propojit historii jednotlivce, etnika a místa jejich života. Přesto román nemá primární sociální funkci, není sondou, realistickým ztvárněním romského etnika v komunistickém Československu; vypovídá spíš o osudu jednotlivce, o životní cestě, o návratu do přírody-kraje předků (Andrejko se vrací na Poljanu poprvé, když utíká z kruté polepšovny, podruhé pak, aby unikl tíživému životu v Plzni - na Poljaně pak nachází smíření s lidmi, žení se a stává se otcem).
Andrejko Dunka představuje typ. Textem je jako popravčím kolem proplétána romština. "Romani", která sugeruje rozdvojení v myšlení Cikánů, je ale samotnými postavami zapomínána stejnou měrou, jakou se tu zapomíná na tradiční zvyky. Svět, který Šmaus stvořil, se přibližuje vančurovskému modelu - je to svět, jenž má jasné vymezení, není v něm prostor pro pochyby o skutečnosti; dosti zřetelně je také vedena hranice mezi kladným a záporným. Zlé i dobré skutečnosti přicházejí a míjejí. Děvčátko… je skoro prostinká próza, v níž se objevují místy brutální obrazy násilí a zloby - děj, i když nekomplikovaný, je někdy vyjádřen vášnivým básnickým jazykem.
Šmausova kniha není jednoduchá v tom vulgárním smyslu, jak se to občas říká o lidech - je třeba v ní hledat prvky, jako jsou konkretizace cesty, strasti a hledání duševní rovnováhy. Využití cikánské tématiky není náhodné; Andrejko jako přírodní typ osamoceného hrdiny - postava spjatá s přírodou, nepříliš vzdělaná, ale prožívající vášnivě své city a schopná tlumočit je i ostatním - outsider v minoritní společnosti do románu naprosto zapadá. Jednání postav je zcela přirozené, pravděpodobné; přísný kritik by mohl namítnout, že v místech největšího básnického vytržení dochází k částečné idealizaci skutečnosti…, což ale třeba může být jenom dobře.
Jiří Mácha
Martin Šmaus: Děvčátko, rozdělej ohníček. Na cikňi na bari, čarav tro voďori. Praha, Knižní klub 2005. 256 s.
LitENky č. 4/19, roč. 2005/2006
(19. 3. 2006, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2006
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1471