Šimona Proxena ráno bolela hlava
Jan Pišna
Mezi mé "oblíbené neznámé" patří učitel a cestovatel Šimon Proxen, po jehož latinsky psaném deníku z cesty po Francii a Nizozemsku vždy rád znovu a znovu sáhnu. V následujích řádcích se vám pokusím přiblížit jeho výjimečnou osobnost a dílo, jemuž nechybí humor a nadsázka.
Českobudějovický rodák Šimon Proxen ze Sudet (asi 1532 - 1575) studoval po ukončení základního vzdělání v Rostocku, ve Frankfurtu nad Odrou (kde získal r. 1552 akademickou hodnost mistra) a později ve Wittenberku (kde se stal žákem "učitele Evropy" - Filipa Melanchtona). Po návratu z ciziny byl povolán na pražskou univerzitu, aby zde vyučoval filologii, filosofii a matematiku. Současně vedl - jako zdroj svých vedlejších příjmů - i svou soukromou školu pro chlapce z majetných rodin. (Jak je vidět, příliš se toho od té doby na fakultě nezměnilo...)
K tomuto období Proxenova života se váže jistá okolnost, kterou jako bohemista nemohu přehlédnout. Proxenus v letech 1558 až 1562 vydával jménem pražské univerzity tzv. minucí (kalendář) a pranostiky. Pranostika na rok 1559 se však po jazykové stránce hrubě nelíbila Janu Blahoslavovi, a tak milého Proxena ve své sumovní Gramatice české na šesti místech pranýřuje. Tu vadí styl, zde tvarosloví, onde slovosled. A přiloží si polínko, když píše: „Magister Proxenus, již doktor, latiník lepší než Čech."
V letech 1562-1566 podnikl jako vychovatel hraběte Julia Šlika cesty po Francii a Nizozemsku, a právě z této doby pocházejí jeho deníkové zápisy.
Na rozdíl od většiny současníků, a přiznejme - i velké řady následujících šílených grafomanů, Proxenus své záznamy nepsal se záměrem je někdy publikovat a jakkoliv zveřejňovat. Hlavním důvodem byly věci čistě prozaické: kontrola výchovné činnosti a probrané látky, chování svěřených chlapců, hlídání výdajů, ale také sloužily jako prostředek sebereflexe či záznam veselých historek a pitek. Proxenus měl velký smysl pro ironii a nadsázku. Řada zaznamenaných rozhovorů a událostí působí velmi komicky. Připodobnil bych to ke knihám a filmům ze studentského prostředí, vzniklých z pera autorské dvojice: Vlastimil Rada a Jaroslav Žák.
Posuďte sami:
„Když jsme pak porůznu rozmlouvali o francouzských poměrech, padla zmínka o našem hraběti. Hubert říkal, že se mu zdá, že je těžké ovládat takové hochy, zejména jsou-li již starší, nadto když Julius nemá studium příliš v lásce. A to je pravda, zejména pokud jde o literaturu."
Nemyslete si, že Proxenus jako student byl o mnoho lepší než jeho svěřenci. O přednáškách práva na pařížské univerzitě si zapsal toto:
10. (ledna) „Ráno jsem poslouchal doktora, který začal konat přednášku o poručnictví, ale nebyla po mé chuti.“
11. (ledna) „Vyslechl jsem rovněž téhož dne veřejnou přednášku o rozloučení manželství, ale ta se mi líbila ještě méně.“
Občas na přednášku vůbec nedorazil, postavila-li se mu do cesty hospoda. Tematika hospod a různých pitek je v deníku většinou vztažena k osobě hraběte z Valdeka, milovníka vína, nevázané zábavy a nevěstek. Sám Proxenus maskuje své avantýry do nenápadného hávu: „Po večeři jsem hojněji pil a rozmlouval s domácími." Ale my, světa znalí, víme své.
Nechme však promluvit samotného Proxena a ukažme dva dny z jeho života v Paříži:
1. (března) „Dopisy, které jsem napsal paní a ostatním, totiž Mistru Mitisovi, doktorovi Jiřímu ze Sudetu, Mistru Jakubovi a Mistru Pavlovi, jsem dal Adolfovi, aby je pak odevzdal Jonášovi, aby byly dopraveny do Frankfurtu a odtud odeslány do vlasti… Hrabě z Valdeka se však nadmíru hanebně opil. Této noci zemřel kuchař hraběte z Valdeka, který si přivodil smrt především nesmírným pitím. Nazítří provedli lékaři pitvu.“
2. (března) „Velmi mne bolela hlava. Než jsem vstal z lóže, přiběhl Julius a oznamoval, že hrabě žádá, abychom šli k hraběti z Roggendorfu, který se již chystá k odchodu. Proto jakmile jsem vstal, nasnídali jsme se a vyšli do Auen, kde je výstavný dům předsedy pařížského parlamentu… Zatím jel Julius na koni za mnou celou cestu a spílal mi. Po návratu domů jsem ulehl ke spánku. Při večeři mi domácí vypravovala, že cena jednoho nepříliš velkého telete je osm franků, slepice s malým kuřetem dvacet solidů, maličké štiky devatenáct solidů a mnohé podobné hrozné zprávy.“
Proxenův život a dílo zpracovala dr. Dana Martínková, která edičně přepravila kritickou latinskou edici Commentarii de itinere francogallico, heslo do 4. svazku Rukověti humanistického básnictví a pořídila český překlad vybraných částí v antologii humanistické prózy Poselství ducha, z něhož pocházejí ukázky.
Literatura:
Proxenus ze Sudetu, Šimon: Commentarii de itinere francogallico. Ed. Dana Martínková. Budapest, Akadémiai 1979, 127 s.
Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě. Praha, Academia 1966-1982, 5 sv.
Poselství ducha: Latinská próza českých humanistů: Vybrala, z lat. orig. přel., předmluvu, vysvětl. a ediční pozn. napsala a obr. příl. uspořádala Dana Martínková. Praha, Odeon 1975, 305 s.
(20. 1. 2006, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2006
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1380