Moje naše Má vlast

helena.hollova

Má vlast - podobně jako Prodaná nevěsta, Rusalka či Slovanské tance - patří k nejznámější a nejkrásnější hudbě, která proslavila český národ daleko za hranice. Neznám snad nikoho, kdo by nikdy neslyšel alespoň Vltavu. Je až nepochopitelné, jak mohl Smetana tak geniálně vykreslit obraz národa - skrze jeho dějiny, pověsti a přírodu. Je to nádherná a fantastická hudba, až člověka zamrazí.
Státní opera Praha se v této sezóně rozhodla pro její scénické ztvárnění. Autoři libreta (Ján Ďurovčík a Martin Hrdinka) nesáhli po původní verzi, ale vymysleli si vlastní. Zřejmě se pokusili nalézt v každé básni hlubší alegorický smysl, který dosud většině lidem unikal. Ze Smetanova převážně lyrického líčení dějin, pověstí a přírody vytvořili vlastní příběh českého národa, který je realizován skrze balet, kostýmy a scénu. Obávám se ale, že pokud se pokusíte přijít na jejich záměr sami, aniž byste si zmíněné libreto přečetli, nemáte žádnou šanci pochopit, o co se vlastně jedná.
Tak předně: rozlučte se s představou, že vám někdo zatančí Vltavu, Šárku, nebo že na jeviště vtrhnou boží bojovníci - nic takového! Musíme být moderní, pryč se zajetými konvencemi. Proč se zabývat Vyšehradem a rozplývat se nad luhem a hájem, když obsah skýtá daleko větší poselství. Bez velké dávky fantazie a alegorie se neobejdeme. Takže Vyšehrad je symbolem vzniku národa, spojení lidí v jeden celek - budiž, ale Vltava už není pouhou řekou, ale krví národa, ztvárněná tanečníky oblečenými do rudých kostýmů, připomínajících "krvinky" z muzikálu Dracula. Šárka má daleko do ženské pomsty, vyprávěné starou pověstí, ale znamená odsun sudetských Němců. Luhy a háje symbolizují rozvrácenou rodinu, v níž chybí otec, Tábor šeď komunismu a Blaník sametovou revoluci.
Takovéto pojetí je pro mě nepřijatelné (a nejen pro mě). Nejsem schopná se oprostit od toho, jak to myslel Smetana, protože jeho hudba neodmyslitelně patří k jeho námětům. On ji napsal, věděl sám nejlépe, co vyjadřuje, a proto k ní napsal program, abychom ji pochopili. Je to tak přesné, tak průzračné, že je přece naprosto zbytečné dělat se chytrým vymýšlením vlastní verze a tu navíc uveřejňovat.
Opravdu jsem se moc těšila, že uvidím všechno to, co jsem si při poslechu Vlasti vždy představovala, ale omyl, na scéně mi tančí komunisti s fašisty a protéká krev bez otce... Ptám se proč a kdy už konečně přestanou tvůrci divadelních představení zasazovat do letitých příběhů své vlastní bludy? Protože až toho jednou zanechají, lidé přestanou utíkat z divadel už o přestávkách!

(16. 12. 2005, 12:00)

© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2005
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1332