Třicet šest pohledů na literární přítomnost
O uchopení dráždivého tématu současné literatury se pokusil mladý kritik Radim KopáčVeronika Kredbová
Česká literární produkce posledních let je bohatá. Dobře se v ní orientovat je někdy oříškem i pro ty, kteří se jejím monitorováním živí. Pokud zrovna nemáte čas a chuť sledovat všechna (nejen) literární periodika, nezbývá vám než sáhnout po nějaké shrnující příručce, která současnou českou literaturu zachycuje souhrnně a v kostce. Rozhlédnete-li se však po pultech nakladatelství a po knihovnách, zjistíte, že podobnou knihu by člověk pohledal. A není divu. Napsat ji je bezesporu - vzhledem k velmi malému časovému odstupu - úkol nelehký, a není proto překvapením, že se do něho literárním vědcům či kritikům zatím moc nechtělo. Přesto se již začínají první vlaštovky objevovat. Jednou z nich je kniha Radima Kopáče Pomalá slunce hlasů - K nové české literatuře.
Čekáte-li však onu "shrnující kostku", budete zklamáni. I tak má ale kniha co nabídnout. Radim Kopáč se sledováním současné literatury soustavně zabývá pět let, za tu dobu publikoval celou řadu recenzí a kritik, jako editor se podílel na vydání několika básnických almanachů a spolu s dalšími autory napsal knihu Nová česká literatura na přelomu tisíciletí, která však vyšla pouze anglicky a německy. To vše je však podle autorových vlastních slov v doslovu zatím málo na to, aby se mohl pokusit o skutečně souhrnný pohled na současný literární mumraj. A proto se o něj - ke čtenářově škodě - nepokusil.
Kniha přináší třicet šest textů věnovaných spisovatelům nejrůznějšího věku a literárního zaměření a jejich polistopadovým knihám. Všechny texty vyšly v minulosti, pravděpodobně jako literární recenze a kritiky, v nejrůznějších periodikách. Nyní je autor v prakticky nezměněné podobě (ačkoliv úpravy by byly na místě) seřadil do knihy, a to podle toho nejbanálnějšího kritéria - abecedního řazení autorů, jimž se texty věnují. Za každou studii pak připojil "minimedailonek" probíraného autora. Tato nepříliš promyšlená kompozice knihy přináší první zklamání. Druhým je autorova minimální snaha o alespoň trochu reprezentativní výběr spisovatelů, jimž je v knize věnována pozornost. Zařazeni jsou pouze ti, o nichž autor v minulosti psal, ostatní jsou prostě opominuti. Mnohá význačná jména současné literatury bude čtenář hledat marně. Světlou stránku však tento přístup má: do knihy se dostaly "studie" o spisovatelích, kteří dosud unikali větší pozornosti čtenářů i kritiků, např. někteří spisovatelé-začátečníci. A nakonec jsou to možná právě tyto studie, které jsou na knize nejzajímavější. Přinášejí informace o těch, kteří často zcela zbytečně stojí v pozadí zájmu veřejnosti a o nichž dosud informace chyběly.
Oceněníhodný je také Kopáčův analytický duch. Své závěry podkládá autor rozumně znějícími argumenty, které vycházejí z jeho předchozích analýz a porovnávání. Probírané dílo je srovnáváno s autorovými předchozími knihami i kontextem děl jeho souputníků. Bohužel tomu však není vždy stejně, a to také těm méně komplexním studiím ubírá na kvalitě a přínosu.
I přes všechny výše uvedené výhrady není Kopáčova kniha marným čtením. Když už nic jiného, přivede čtenáře na stopu několika novým, nezmedializovaným autorům a nabídne malý návod k tomu, co od nich čekat, a třeba také, jak je číst. A to koneckonců není vůbec málo.
Kopáč, Radim: Pomalá slunce hlasů. K nové české literatuře. Praha, Concordia 2005. 169 s. Doporučená cena 169 Kč.
(22. 10. 2005, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2005
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1239