Poezie nejen pro cestující (čtenáře Litenek)
Jana Lněničková
Vážení čtenáři, v rubrice Zabavní přílohy bychom vás nyní rádi seznámili s několika vybranými básněmi dosud neznámých autorů. Doufáme, že tak motivujeme i další začínající básníky a spisovatele, jejichž příspěvky budeme moci otisknout.
Verba:
Denně se zavírám
Do své klícky
Pohled
Skáče jak raněný vlk
Uštvaný smečkou chrtů:
sem-tam-sem-tam
Klíče jsem zahodil
Oni se mi vrátily
(jaká smůla)
pomalu přestávám
věřit na svobodu
Verba:
ZVLÁŠTNÍ SEN
Dnes v noci se mi zdálo
Že tě líbám
Ale vypadala‘s jinak
I já měl jiný vzhled...
Třeba to byla
Jen vzpomínka
Na minulý život
(V jednom ze svých
životů
jsem totiž býval
ebenitským loupeživým mnichem
- pamatuješ?
Tys byla
Mou hebrejskou zajatkyní)
- ani tenkrát
ses mi nechtěla poddat
bez boje)
...
Chci být stromem
Chci vyrůstat z dlažby
Chodníku pod tvým domem
Chci tě zasypat svými listy
Chci si vyřezat do kůry
Tvý iniciály
Stejně
Jako jsem je vytetoval
Do svého srdce kůry
Chci čekat
Chci promrhat
Staletí čekáním na tebe
Až půjdeš kolem
A ověnčíš mě korály
Z vlčích jahod
Jan Bouchner:
MALÉ POJEDNÁNÍ O NESMRTELNOSTI CHROUSTA
V trojjediném sevření
obklopena vodní nádrží
pod křížem desátého zastavení
kachna si poměřuje křídla
s rackem
V poslední chvíli si nechá narůst
dvě nová pera
šest stop dlouhá
a zakryje slunce
nelíčenou velikostí
V předposledním stinném zátiší
přežil nálety nenasytných kaštanů
malý
a ještě menší bojovník
za nesmrtelnost
křídla kratší než palečky nemluvněte
a v nelíčeném zájmu o korunu stromu
zastíní předposlední výkřiky
fenoménu podrážky
gordického uzlu
babylonského galimatyáše
života
nesmrtelných
Jan Bouchner:
OPERACE
Vyvrhněte mé útroby
na pitevní stůl
mozek dejte do nádoby
aby si tam plul
Když se nepotopí, budu dlouho živ.
Můžete pak pokračovat
hříčkou nevinnou
za záda si jen tak házet
moji ledvinou
Dopadne-li špičkou ke dveřím, půjdu z domu.
Pohrajte si trochu s tělem
svorky po ruce
jedním tahem pak skalpelem
rozpulte srdce
Jestli tam bude hvězdička, budu celý rok zdravý a šťastný.
-určitě tam bude…
Jan Bouchner:
DNES NAPOSLED
Skloním se k tobě
ještě jednou
a vlasy z čela
shrnu ti
tak jako měsíc
nad rozhlednou
rosu po trámech stékat
donutí
Slanější polibek
než kdy býval
mi na památku
věnuješ
A jako tehdy
když sen se rozedníval
zas sama
nocí
odpluješ
Jan Bouchner:
VILA
Po straně ulice
rozkvetly javory
kapičky nektaru
a zrnka pylu
snáší se do špíny
mezi obrubníkem a schody
jež podpírají
oprýskanou vilu.
Za sklem syčí hadi
a houpající se lustr soutěží s jarním sluncem
Uvnitř se setkávají dva staleté rody
prorostlé skrze zdi až do zahrady
Prorostlé skrze sebe
A stíny
na hrubé látce paravánu
prostupují se s ostrými nehty plamene.
Krovům se zlomil vaz.
Vila se otevírá nebi
a sápe se karmínovýma rukama
po plných těžkých mracích
Jsou bez citu
Ani jedna slza
Po straně ulice
víří myriády svatojánků
padají do špíny
mezi obrubníkem a schody
a snaží se nezapálit zemi.
To jenom javory mají jednu tvář popelavě šedou
Jan Bouchner:
MOST
Zastavil jsem se pod mostem
Pilíře sténají při každém dalším slově
Vepsaném na tento list
Do očí mi míří reflektory automobilů
Slyším hřmění tunové lokomotivy
I hromy
Seslané snad přímo z nebe
Kolem je najednou šero
Slunce není vidět
A pilíře jako by se chtěly dotknout
Svých bratrů
Postavených možná za trest
Právě o několik metrů dál
Natáhni ruku
Ještě kousek!
Kameny se valí
Hřmění přechází v jednolitý zvuk
Výkřiky řežou oblaka prachu
Ticho
Balvany leží na zemi
Ocelové trámy trčící k nebi se modlí
A prosí za odpuštění
My nechtěly…
Chtěly jsme jen stejně jako lidé
Podat ruku tomu
Koho máme nadosah
My nevěděly
Že je to proti řádu světa…
(24. 5. 2005, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2005
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1083