WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.

Litenky

Pád Třetí říše

Žaneta Procházková

Nedávno jsme oslavili 60. let od konce války. Právě posledním válečným dnům se věnuje nový německý film Pád Třetí říše. Tento film rozdělil kritiky i diváky na dva tábory, vyvolal rozpaky i protesty a nakonec získal elegantní, leč nic neříkající, nálepku „kontroverzní“. Jen v Německu jej zatím vidělo přes šest milionů diváků, rekordy v návštěvnosti láme i u nás.


Pád Třetí říše vychází z bestselleru publicisty a historika Joachima Festa a ze vzpomínek Hitlerovy „mladičké a naivní“ sekretářky Traudl Jungeové, která se samozřejmě snaží všemožně ospravedlnit a namluvit nám, že vůbec netušila, co se vlastně za války dělo. Přesto na konci filmu (kde vystupuje reálná Jungeová) alespoň uzná, že mládí nemůže být omluvou a že se možná měla více zajímat o dění kolem sebe. Jako postava působí proto Traudl velice nevěrohodně, její svědectví o posledních Hitlerových dnech je však nesmírně cenné.

Dá se říci, že každá událost, každé gesto, které je nám předkládáno, mělo svého očitého svědka. Film můžeme označit za hraný dokument, který se snaží ukázat nám velice sugestivní formou historická fakta známá ze svědectví, nepátrá po příčinách, nespekuluje, pouze syrově zachycuje realitu a snaží se být nestranným. Domnívám se, že to se mu do značné míry opravdu podařilo. Kdybychom v jakémkoli jiném filmu viděli lékaře, který zabíjí celou svou rodinu při obědě odjištěnými granáty, nebo matku (Magdu Goebbelsovou), která otráví své malé děti a jde si pak zahrát pasiáns, řekli bychom si: touha po originalitě, snaha šokovat, brak atd., musíme však mít na paměti, že toto není ani jedno, ani druhé, toto je zkrátka pravda a historický fakt, o to drsněji pak takovéto scény působí.

Film se zaměřil především na atmosféru v Hitlerově bunkru na konci dubna 1945, tedy na dobu, kdy již do Berlína pronikala spojenecká vojska, německá armáda byla rozprášena a zhroucení „tisícileté“ Třetí říše bylo nevyhnutelné. Berlín je v troskách a ve smrtelných křečích se zahryzává sám do sebe, když posílá zfanatizované jedenáctileté děti na barikády a věší starce za to, že nebojovali. Všude panuje chaos, zmar, zkáza a beznaděj. Každých pár minut si někdo prožene hlavou kulku, protože ví, že je vše ztraceno. Z Hitlera je roztřesená troska, paranoidní a šílená, věřící zoufale v zázrak, rozdávající úřady v situaci, kdy Rusové stojí pár metrů od jeho bunkru, a plačící nad tím, jak jej všichni opustili, zradili a zranili.

Právě tento rys je filmu nejčastěji vytýkán – Hitlerova „lidská tvář“. Myslím, že tato výtka je neoprávněná. Ano, vidíme opuštěného zlomeného starce, ale zároveň také šílence, který do poslední chvíle rozdává rozkazy k popravám a prohlašuje, že německý národ by měl být vyvražděn, protože ho zklamal. Navíc, proč upírat Hitlerovi lidskou tvář? Proč neukázat to, že měl své lásky, strachy, slabosti jako jiní? To by přece znamenalo odlidštit a démonizovat zlo. Ale ty miliony mrtvých na okupovaných územích a v koncentračních táborech nemají na svědomí žádná nadpřirozená monstra, ale lidé, tátové od rodin, spořádaní sousedé… O to je celá válečná katastrofa tragičtější – lidé vraždili lidi a byli vedeni zase jen člověkem.

Jediné, co bych mohla filmu vytknout, je trochu kýčovitý závěr a stereotypní zobrazení sovětských vojáků tančících na barikádě kozáčka s vodkou v ruce a Kaťušou na rtech. Jinak Pád Třetí říše určitě stojí za vidění. Připravte se ale na to, že konec války nebyl žádnou procházkou růžovým sadem, a tak budete potřebovat silný žaludek a nebo notnou dávku cynismu.

Žaneta Procházková

Pád Třetí říše (Der Untergang), Německo, 2004, režie: Oliver Hirschbiegel, hrají: Bruno Ganz, Alexandra Maria Lara aj., 150 min.

(16. 5. 2005, 12:00, přidal uživatel zaneta.prochazkova)

Obrázky

Pád Třetí říše, scéna z filmu

Pád Třetí říše, scéna z filmu

Pád Třetí říše, scéna z filmu

Pád Třetí říše, scéna z filmu

Debata k článku

9s4fg6sv1b
anonymní uživatel, 23 . 8 . 2007, 5:36
5xghiwy6925xghiwy692 kq0vymww7z ijmy19b5lyijmy19b5ly n4mhwwoh1t gzoianqi1ugzoianqi1u 46a6t22lyk mkbaf060p3mkbaf060p3 pl6a5rgp1o kxqa610rkekxqa610rke 03smefbi0z olfzusottuolfzusottu 3yc329jb3w hpyv1plmv5hpyv1plmv5 kpa59em1pq 99s5u28v1v99s5u28v1v imal7l96bf 3hk4mhcwiq3hk4mhcwiq gcy3r1k8cw wmjfvw8fa6wmjfvw8fa6 g2ml9d4vyo g8bzdgd3k3g8bzdgd3k3 ogfze61k6u 9kowdhgqf19kowdhgqf1 uyacn2exyu p59b3gxh22p59b3gxh22 1u659j50s4 sz08ro9yv5sz08ro9yv5 sm42dvv6ys hvkg498ga2hvkg498ga2 45domwzn8d 33cpg767j733cpg767j7 cc20kjqh4g 341b73lmbi341b73lmbi f1ul8skkyi knyl6c46ttknyl6c46tt efk442atr1 tkffejzieatkffejziea qtrpsetyug x1e8b655btx1e8b655bt tyo07eosvp 61n84r6ypz61n84r6ypz rit3fg8kd5 jg5ctwp7ljjg5ctwp7lj dvd54gjtjv 9is0ymgevh9is0ymgevh qg1u06f8wo 70fbjfu8h870fbjfu8h8 ttco8itzqb 2zbio4e7892zbio4e789 tgvlbq539i j76l32j2wnj76l32j2wn b9m4a51cnm nviueku5w7nviueku5w7 jfousvk86a b8gupx7akwb8gupx7akw m8s5d91d8a 9ko7vsqrbd9ko7vsqrbd 9dc0xh44d5 afdjed32o9afdjed32o9 jwbmwn2ab6 9k4truigh69k4truigh6 wc4hlf4sod 0vktrwrtl50vktrwrtl5 zgqirrg0tf qeddzg4nqfqeddzg4nqf v9c7i3eh4i i1q6vtz6k9i1q6vtz6k9 8mfhxsmhky vobyylu0iyvobyylu0iy 2h7z5cae6k fuw0emd8dgfuw0emd8dg vsogerhc8t 7vdv8mbj5n7vdv8mbj5n 9vxfz33cjy 8p0ge767lh8p0ge767lh c9x4b2zd63 ae7b9wuqobae7b9wuqob 7sdfcleozx okwy2392nsokwy2392ns x5179zr30o vzew4ipjizvzew4ipjiz j4ztehk0g0 6x1hh2gio96x1hh2gio9 fngj4oal0r mmmts5bmnpmmmts5bmnp vco4tb6pjm vrfe7br56gvrfe7br56g g0gky1ikoz hbzd9lpku6hbzd9lpku6 s26dsdtmpr 8vtfujqc508vtfujqc50 y964wmuw3t nnaj38kcqannaj38kcqa eqgegtk1fv l8ppdn6qakl8ppdn6qak cjjkry3m2v 95jijgu2we95jijgu2we nc6uyia1db 67w2m3yndx67w2m3yndx tfdzn64o8m 1187840320


© Literární novinky 2004 - 2012 | ISSN 1804-7319 | redakce | mapa stránek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokánek